Co dělá luxusní koupelnu luxusní koupelnou?

Dneska tady mám téma, které je takovou mojí srdcovkou a které mi přijde, že je jedním z nejvíce opomíjených při stavbě nebo rekonstrukci domu. Budeme se bavit o spárořezech. 

Výběr obkladů a dlažeb bývá velmi oblíbenou částí budování nového bydlení, protože to je taková ta první „hezká věc,“ kterou člověk vybírá. Konečně se člověk vyhrabe ze všech hrubých prací, rozvodů vody, elektřiny, stavby příček a začíná se těšit na to, že už bydlení začne dostávat trochu reálnější podobu. Zajde tedy do koupelnového studia, obejde všechny možné Hornbachy, Obi, Sika a Senesi, projede Pinterest a hledá inspiraci na tu jeho vysněnou koupelnu. Začne si dělat obrázek o tom, jak by měla koupelna vypadat a udělá si jasno. „Chci hnědou podlahu s dekorem dřeva a k tomu kamenné zdi a do sprcháče by byly fajn takové ty cihličky.“ A tak jde po dekoru. Hledá a hledá, až najde ten dekor, který se mu líbí, a už má hotovou objednávku a nedočkavě čeká, až přijde pan obkladač a koupelnu mu obloží. Panu obkladači dá obklady a dlažbu a domluví se, co kam přijde a jde se na to. Doteď to zní všechno jako snadná práce, ale!….. Tady začíná právě to ALE! 

Pokud chcete mít opravdu luxusně vypadající koupelnu jako z katalogu, je třeba se zastavit ještě před bodem nákupu a vložit tam jednu za mě nejdůležitější akci, a to je výběr formátu a velikosti. Sleduju spoustu skupin, kde se lidé chlubí krásnýma novýma koupelnama, obloženýma drahýma luxusníma obkladama, ale ve spoustě, případů na sebe ty formáty absolutně nenavazují. Formát na zdi je 60×60 a formát na podlaze je 45×51 cm. A tak jediný spoj mezi podlahou a stěnou nenavazuje. Spáry si tam lítaj jak špagety v hrnci, vzdálenosti mezi obklady absolutně nelícujou a celkově to úplně rozbíjí celý ten luxus, o který se majitel vysněné koupelny pokouší. Tady si dovolím poukázat na pár příkladů, na které jsem na internetu narazila.

Určitě to neznamená, že musí být všechny dlažby a obklady stejně velké, to rozhodně ne. Dá se s tím určitě pohrát a vymyslet velká škála nepravidelností a netradičních vzorců. Nicméně i ty nepravidelnosti by měly být tak nějak systematické a pravidlené, aby to dávalo smysl. Hodně pomůže, když člověk zapojí trochu matematiky a napočítá si to třeba tak, že obklad bude 120×60 a dlažba 60×60. Cihličky se také dají krásně nalícovat k různým formátům, ale je prostě třeba počítat a přízpůsobit jejich umístění a velikosti spár. 

Zkusím tady dát pár příkladů z naší spodní „zelené“ koupelny. 

Na zemi a dvou stěnách je šedá dlažba s kamenným dekorem 60x60cm. Ve sprcháči je  obklad s dekorem dřevěných klacíků, který to ještě celé trošku dělal těžší, protože opticky dělí obklad na řádky, jeho rozměr je 120×60.cm Na dalších dvou stěnách jsou zelené cihličky 10x30cm. 

Vše se to dalo krásně poskládat tak, aby to na sebe navazovalo, aby cihličky lícovaly spárama se sousedním velkoformátovým obkladem. Bylo třeba kalkulovat i s velikostí spár, aby to vycházelo ze všech stran dobře a vše k sobě pasovalo tak, jak má. 

Stejně tak jsme řešili i výšku předezdívky u WC a pisoáru. Udělali jsme ji tak vysokou, aby končila přesně s koncem jedné cihličky a nic se nemuselo řezat, protože by to opět rozbilo tu celistvost, tu jednoduchost a zas by to byl jeden formát navíc. Horní řada by tím vytvořila takový podivně nevzhledný pruh. Takhle se nám podařilo předezdívku tak nějak zamaskovat a kdybychom na ní neměli květináče s kapradím, skoro by člověk řekl, že tam žádná předezdívka není.

Váš zedník/obkladač není architekt a i když může pracovat skvěle, neví jak vy si to přejete a často prostě začne nějak od rohu a lepí to tak jak to zrovna vyjde. Určitě není ani jeho chyba to, že to pak občas vypadá dost nepovedeně, protože pokud se na tom jasně nedomluvíte, tak tohle vymýšlení zkrátka není jeho práce. Hodně záleží na tom, od jaké strany, od jakého rohu se začne obklad a dlažba pokládat a kolikrát i tento detail může způsobit velkou neplechu.

Ještě tu mám jeden malý příklad. Občas třeba vidím jednobarevnou stěnu na které je nalepená skleněná sprchová zástěna, ale je nalepena tak nějak náhodně ve 2/3 obkladu. I tady se dá krásně spočítat to, aby zástěna lícovala se spárou mezi dvěma obklady, což nakonec dodá takový ten finální wow efekt, že tu koupelnu určitě navrhoval nějaký architekt, protože vše působí tak čistě a precizně. 

Pokud si třeba s tímto nevíte rady, můžete poprosit projektanta, ať vám toto spočítá a navrhne on. Mají na to programy a můžou vám vytvořit návrh velikostí obkladů a spárořezů tak, aby vše pohledově vycházelo tak jak má. Co jsem zjišťovala, většinou si za toto řeknou něco mezi 2-8mi tisíci za 1 místnost. Nemusí vám vůbec navrhovat jejich vzhled, ani barvy, ale zkrátka jen to, jak vše poskládat a z jakého rohu začít, aby vše vycházelo tak jak má. Podle toho se pak už dá volit i velikost zařizovacích předmětů, umístění vany, umístění a velikost sprchového koutu, velikost skříněk, atd. atd. Čím více symetrických linií, tím více to bude vypadat čistě a luxusně.

Ten wow efekt, který právě často nabydete v koupelnových studiích totiž tkví právě v tomto uspořádání, nikoliv v dekoru obkladů samotném. Člověku to mnohdy nedojde, protože se kochá krásou obkladu a dlažby a nenapadne ho, že to není jen o dekoru. To máte jak s koupí podprsenky. Když budete mít krásná prsa ale špatný tvar nebo velikost podprsenky, bude to prostě vypadat divně:) Za mě se tedy koupelna dá udělat velmi luxusně vypadající i z levnějších obyčejnějších obkladů, právě když se dodrží určitá pravidla jejich uspořádání. 

Myslím, že jsem své téma vyčerpala a doufám, že třeba někomu z vás můj malý tip pomohl k tomu si udělat své bydlení zase o krapet krásnější.

Mějte se krásně,

Vaše Péťa